Pozn. 4:

Charakteristika našeho současného pracovního prostředí:
 

A) v posledních 10 letech pracujeme se žáky, mezi nimiž převládají ti, kteří

• mají sníženou matematickou gramotnost, nerozumí psanému odbornému textu, tím spíše ani mluvenému
• nejsou schopni/ochotni připravit se na jednoduché řečnické vystoupení u tabule (referát, zkoušení) a to ani tehdy, když předem znají i velmi úzké téma, ke kterému si mají připravit pár vět, promluvit z patra
• nemluví správně česky, to ani při popisu běžných činností
• nepamatují si předestřenou situaci, větu, skutečnost, zadání úlohy
• nemají dostatek trpělivosti, skromnosti, cílevědomosti, mají zcela jiné priority
• do školy přichází unaveni po dlouhém večeru u televize,  event. vyčerpávajícím víkendu
• mnohdy teprve po pozdním příchodu do školy snídají, z vyučovacích hodin potřebují odejít na WC
• si neumí/nejsou ochotni ctít povinnost včas si připravit na hodinu věci a, což je horší, ani mysl
• často doma zapomínají věci na výuku, nevedou si sešit, píší na nejrůznější papíry, které si nejsou schopni systematicky zakládat
• trpí dyslexiemi všelikého typu
• neudrží pozornost po dobu několika minut vyučovací hodiny
• mají časté absence a po jejich ukončení nejsou ochotni učivo dohnat, očekávají, že stačí sedět ve třídě
• nejsou schopni/ochotni se na konzultaci s vyučujícím připravit, ba ani dostavit se na ni
• nejsou ochotni překonávat překážky, porvat se s neúspěchy
• mají špatnou fyzickou kondici i životosprávu

          Řada žáků je však schopna pracovat v klidu svého domova, s ohledem na vlastní biorytmy, za předpokladu, že jsou odcloněny rušivé vlivy třídního kolektivu. A těmto žákům jsou určeny výše uvedené  www stránky.

B) Standardní výuka předkládá žákům vše "bezkonfliktně", tj. zcela korektně.

Avšak žákům se nezřídka stane, že udělají ve výpočtu chybu:

• numerickou           (nepodstatné)

• v myšlence úlohy  (zásadní)

Jak ale oni mají poznat, že něco není v pořádku ??

Na tabuli většinou vše hladce vychází (až je to nudné !)
a žák opakovaně vidí jen takové příklady,
kdy žádná krizová situace (problém) nenastane.
 

Takto se tedy žák nemůže naučit krokům
vedoucím k dislokaci a nápravě svých nebo spolužákových chyb.
* * *
Proto je nutné, abychom v závěru určitých úloh urvali čas
a udělali zhodnocení výsledku,
licitaci na téma, co nám to vyšlo a zdali to odpovídá běžnému úsudku.

Žáky musíme seznámit s postupem pro řešení kritických stavů
a navíc je možno některé z nich učinit šťastným.

To za cenu toho, že učitel občas nějaké chyby zinscenuje;
to buď úmyslně nebo neúmyslně, popř. a to zejména, za pomoci žáka.